Skočit na obsah
Skočit k navigaci

Povinnosti správce cizího majetku

Tento příspěvek navazuje na předchozí, uveřejněný v minulém týdnu pod názvem „Když se nechci nebo nemůžu starat o svůj majetek“. Svěřuje-li se správa majetku správci, tedy osobě odlišné od vlastníka, nedělá se to jen tak na slepo, ale zákoník správce svazuje různými povinnostmi.

První z nich spočívá v tom, že je povinen vykonávat správu osobně. Nemůže přijít za někým jiným a dohodnout se s ním, že bude správcem místo něho. Zákoník mu však dovoluje, aby se nechal zastoupit při jednotlivém právním jednání. Předpokládá se totiž, že správce nemůže být odborník ve všech oblastech (nemusí např. rozumět některým druhům investičních nástrojů, proto pověří odborníka, aby příslušnou investici provedl). Správce se však musí postarat o to, aby vybral osobu, která je k takovému úkolu dostatečně způsobilá. Kdyby totiž z jejího jednání vznikla újma, bude se zkoumat, zda ji pečlivě vybral a vybavil ji dostatečnými pokyny. Pokud ne, bude odpovídat, jako by jednal sám.

Správce totiž za všech okolností musí jednat s péčí řádného hospodáře. Někdy se říká (a objevilo se to i v judikatuře), že tato péče je taková, kterou by majetku věnoval jeho vlastník. Není tomu tak. Vlastník může svůj majetek nechat ležet ladem, chátrat, což jsou jistě skutečnosti, které bychom správci vytkli, neboť by byly v rozporu s tím, jak se má chovat.

Povinnosti se liší podle toho, zda je správci svěřena prostá nebo plná správa. Při prosté správě může správce činit pouze to, co je nutné k zachování majetku. Nic víc. Nezhodnocuje ani nerozmnožuje, nemůže jej zpravidla ani bezúplatně zcizit (např. darovat). Nemůže ani změnit účel spravovaného majetku (třeba udělat ze zahrady stavební parcelu). Je-li mu však svěřena plná správa, může s majetkem činit cokoli, co je nutné a užitečné.

V rámci plné správy je správce omezen pravidly o obezřetných investicích. Vždy by měl pečlivě zvažovat rozvržení investičního rizika. Výslovně se mu zakazuje nabýt pro toho, v jehož prospěch je majetek spravován (zákoník pro něj užívá označení beneficient) více než 5% akcií téhož emitenta, a rovněž se mu zakazuje nabýt pro beneficienta akcii, dluhopis nebo jiný dlužnický cenný papír osoby, která porušila povinnost platit z cenného papíru výnos (takové osobě nesmí správce ani poskytnout úvěr).

Správce musí o majetku, který má ve správě, vést spolehlivé záznamy. Beneficient má též právo kdykoliv přezkoumat účetní knihy a doklady týkající se správy. Správce je povinen předkládat každý rok beneficientovi vyúčtování. Na návrh beneficienta může soud správci uložit, aby sestavil inventář. V něm pak musí uvést věrný a přesný seznam veškerého jmění (majetku i dluhů) včetně seznamu významných dokladů (např. kupních, nájemních, zástavních či úvěrových a leasingových smluv).

Správce nesmí spravovaný majetek smísit s vlastním majetkem. Smísení samozřejmě nepřichází v úvahu u individuálně určených věcí, zákaz tedy dopadá na druhově určené věci (má-li např. spravovat zemědělský závod, z něhož plynou určité užitky v podobě úrody, nemůže tyto užitky smísit s vlastní úrodou z vlastních polností).

Zákoník řeší i otázky střetu zájmů správce a beneficienta. Správce se třeba nesmí stát stranou smlouvy, která by se týkala jím spravovaného majetku, nemá-li k tomu souhlas beneficienta. Kdyby chtěl např. koupit spravovaný pozemek, propachtovat si jej nebo jej vzít do zástavy, nemohl by tak učinit bez svolení.

Důležitá je i otázka pojištění. Správci se ukládá povinnost nechat pojistit spravovaný majetek proti běžným rizikům. Náklady na toto pojištění nese beneficient. Jde-li třeba o správu domu, nepatří zpravidla již mezi běžná rizika např. krupobití, vichřice či tíha sněhu. Ve smlouvě může být samozřejmě správce zavázán k tomu, aby pojistil i tato rizika. To již záleží na rozhodnutí toho, kdo mu správu svěřil. Jsme-li u otázky pojištění, správce by měl zvážit i pojištění své odpovědnosti ze správy. Vykonává-li správu bezplatně, má dokonce právo, aby se pojistil na náklady beneficienta.

Správce může odstoupit z funkce, ale nesmí se to stát v nevhodnou dobu, jinak by musel nahradit škodu z toho vzniklou. Při skončení správy také musí správce učinit vše, co je nutné, aby zamezil ztrátě na straně správce (např. zdárně dokončit započatá jednání, případně zajistit, aby je mohl zdárně dokončit jeho nástupce).

 

Autor: JUDr. Petr Bezouška, Ph.D., of counsel PRK Partners

zpět | nahoru